Výlet do hlavního města

Dnes ve tři hodiny ráno jsme s otcem Romanem vyjeli na velký nákup do hlavního města. Je potřeba dokoupit školní uniformy, učební pomůcky, nějaké potraviny (máslo, sýr či kakao se u nás nedostane), zajít na internet. Hned jak jsme nasedli ještě celí rozespalí do auta, zjistili jsme, že je vybitá baterka, nešlo startovat. Ranní rozcvička neuškodí- roztlačili jsme auto (v tom mám cvik, několik let praxe se škodovkou 100 mě naučilo trpělivosti a různým „fíglům“) a už se jelo. Víc jak sedmihodinová jízda dala autu pořádně zabrat, haitské silnice, to je něco úplně jiného než naše české. Cesty jsou kamenité, terén náročný, častá stoupání, asfalt nebo beton je až na komunikacích u velkých měst. Víc jak 30/40 km v hodině nebylo možné jet. Píchli jsme kolo, v autě se pokazilo několik věcí, praskli součástky.
Projížděli jsme městem Gonaives, před dvěma měsíci toto místo ničivě postihlo několik cyklonů. Před městem jsou ohromné hromady odpadků, nečistot vyvezených z města, v kterých hledali potravu prasata. Město samotné je zavaleno také nepořádkem, v některých částech pořád stojí voda, dosahující do výšky dvou třetin domu. V blízkosti strhnutých mostů jsou vybudovány nové, přesto dopravní situace je omezená kvůli některým stále zatopeným územím. Domy jsou poničené, rozpadlé. Ve městě operuje několik humanitárních organizací, viděli jsme ozbrojené příslušníky UN, kteří dohlíželi na výdej potravin, fronta čekajících lidí mohla být bezmála kilometrová, dále velké stany humanitární organizace zaměřující se na děti UNICEF atd.
K poledni jsme zdárně dorazili do vytouženého cíle, do největšího města Haiti – Port au Prince.

Většina obyvatel asi dvou milionového města je tvořena černochy, ovšem valnou část prominentních městských podniků ovládá mulatská menšina. Velký počet chudších obyvatel je koncentrován v hustě osídlených chudinských čtvrtích, které trpí kriminalitou a násilnostmi jako je např. Cité Soleil, naproti tomu aristokracie žije v luxusní čtvrti na pahorcích zvané Pétionville, do podvědomí vešla nedávnou tragickou událostí, kdy zde spadla obrovská škola. Co se týče urbanistické zástavby, město trpí jakoukoli uspořádaností. V současné době je však připravováno mnoho infrastrukturních plánů a projektů, které chtějí realizovat modernizaci, přispět k větší přehlednosti ve městě.
V prezidentském paláci sídlí hlava republiky, ve městě narazíme na jednotky OSN (United Nations UN), které operují na Haiti v rámci stabilizační mise.
Kromě lodní dopravy ve městě funguje letecká doprava, zajišťovaná letištěm 10 km od města, zbudovaným v roce 1965. Mezinárodní letiště postrádá odbavovací terminály, chybí jakákoli modernizace, k vašemu nechráněnému zavazadlu má možnost přístupu v podstatě každý.
Nejvyhledávanější dopravou jsou však tzv. tap-taps, jde o nákladní vozidla, která slouží jako taxislužba. Poklepem na karoserii vám řidič v podstatě kdekoli zastaví, jízda obyčejně stojí asi 2–3 gourdy (přibližně jednu korunu), ovšem přepravní podmínky jsou dosti povážlivé a odpovídají ceně, na korbě se mačká 20 až 30 lidí.
Ve městě je zřízeno mnoho vzdělávacích center, lycejí, pochopitelně jsou zastoupeny univerzity, instituty, odborné školy, náboženské akademie pod vedením misionářů.
Co se týče kultury a pamětihodností, určitě za zmínku stojí vyhledávaný,
tzv. Perníkový dům, kdysi soukromá residence dvou haitských prezidentů. V samotném středu města stojí katedrála zasvěcená Panně Marii vybudovaná v neo romantickém slohu. Haitské národní muzeum obsahuje sbírky talentovaných umělců, také však ukrývá vyložené poklady jako je skutečná pistole, kterou se zastřelil král Jindřich Kryštof, či rezavou kotvu lodě Santa Maria, na které se u haitského pobřeží společně s dalšími dvěma plavidly objevil Kryštof Kolumbus.
Můj celkový dojem z města je však velmi rozpačitý. Obrovské dopravní zácpy, pouliční prodej všemožného haraburdí, kopy odpadků, nekonečné fronty na úřadech, korupce, ozbrojení policisté v ulicích i v obchodech, špína, chaos, zároveň však i klimatizované obchody pro lepší klientelu, národní vlajky vyvěšené v ulicích, ochotní lidé, i vybrané lahůdky ve fastfoodech amerického stylu či nepřiměřeně předražené hotely.