Má smysl jim pomáhat?

Jak už jsem psala v minulém článku, v období Velikonoc je Baie de Henne(BdH) plné návštěvníků z velkých haitských měst a USA. Oni to vlastně ani tak nejsou návštěvníci, jsou to lidé pro které byla tato vesnice kdysi též domovem, ale odešli... Odešli za lepším životem.

Při křížové cestě demonstrativně objíždějí kolem, aby ukázali svá auta. V neděli se pak do kostela nesou dámy s perlami ve výstřihu či v uších a v nóbl šatech. Výjimkou nejsou nalepené nehty a to i na nohách. Ale proč to všechno vlastně píšu. Je po Velikonocích a spousta těchto lidí tu na prázdniny zůstala. Dnes přišli lidé, že potřebují, aby Otec Roman odvezl dívku do porodnice... Proč vlastně? Vždyť tu mají vlastní auta... Všichni odmítli ji odvézt!!! Otec se došel podívat ke kubánským lékařům, aby zjistil, že tato dívka již před 3 dny porodila, ale nastaly komplikace a dívka silně krvácí. Lékaři naznali, že je třeba odvézt ji do tři hodiny vzdáleného Gonnaïve, protože bez transfuze by nepřežila. Roman tedy sedl do auta a jel...

Otázka tedy zní...má cenu těmto lidem pomáhat, když si nepomohou sami mezi sebou?

Při hlubším zamyšlení jsem ale došla k názoru, že má... Tito lidé z tzv.diaspory odtud utekli. Utekli, protože neměli dostatek možností se uplatnit. Teď se vrací, ale vztah k tomuto místu chybí... Proto má smysl podporovat další generace a pěstovat v nich úctu a uvědomění, aby když se sem jednou vrátí z různých škol, tu chtěli působit a třeba to tu i rozvíjet. Pravděpodobnost, že mladí lidé, kteří získají vzdělání, zůstanou v BdH je minimální, ale každá dušička, která to udělá, stojí za tu námahu. Ve škole nás učí, že v našem povolání se musíme naučit pracovat s jedinci a že každý jeden život, k jehož zlepšení jsme přispěli, je důležitý a stojí za to úsilí. I „Tisíce mil dlouhá cesta musí začít jediným krokem.“ (Lao – Tzu)

Velikonoce po Haitsku

Musím říct, že ani při pouhém pozorování se tady v období Velikonoc nemůže evropan nudit...Okno směr vesnice znamená noci plné zpěvu, pískotu a hlavně bubnování. Jak a co probíhá v noci nemohu upřesnit, protože to jsem pozorovat ještě nešla. Přes den chodí městem už 4. den neustále průvod, v jehož čele jde několik velmi vesele oděných můžů, poskakujících v rytmu bubnů, postupující od domu k domu a vybírající drobné...Zatím se mi nepodařilo zjistit na co si je sbírají. Kousku průvodu jsem se také zúčastnili, což byl po mě trochu šok. Po mém příchodu s Romanovým velkým foťakem se průvod zastavil... děti, které přede mnou začláněly byly vyhnány provazovým bičem a já jsem byla vyzvána jít do čela, v první chvíli jsem vůbec nevěděla, co po mě chtějí, ale, když jsem uviděla jak se vystavují a natáčejí, pochopila jsem, že chtějí, abych je fotila - byli hrozně důležití... pak po mě samozřejmě chtěli drobné, ale měli smůlu, protože tady u sebe peníze nenosím.. Průvod je velmi pestrý na začátku jsou vlajky - potom ti podivní tanečníci, za nimi hoši s bubny a posléze dav tančících či nějak v rytmu podupávajících lidiček.
Co ja tady ale úplně nejzajímavější, že na Velikonoce má Baie de Henne asi dvojnásobek obyvatel. Z jinak klidného, tichého a chudého městečka se stane přes noc velkoměsto, když se z různých měst Haiti a z velké části i z Ameriky sjedou rodiny, které tuto zátoku dávno opustili, aby našli nový život. Tento nový život potom jednou či dvakrát ročně přivážejí do Baie de Henne, aby tady ukázali svá auta, zlaté řetězi, eventuelně nové nechty, či oblečení poslední módy.
No a na závěr nesmím opomenout kohoutí zápasy, které jsou pro přijezdivši asi největším lákadlem. Nevěřili byste jak dva kohouti v ringu dovedou Haiťanum rozproudit krev - "Kotel na fotbale" je u nás slabá hra. a těch peněz, které tu prosází. Není co dodat - Baie de henne je teď naruby.

Jak zamestnat co nejvic lidi a zaroven zvysit pocit luxusu

Nejprve se chci omluvit, ze pisu bez interpunkce, ale prvni prispevek pisu z mistniho pocitace, abychom mohli s Renatou pracovat zaroven, a ten hacky a carky nezna.

14.3. poprve po priletu jsem s p. Romanem vyrazila do ulic hlavniho mesta. Ukolem bylo nakoupit nutne potraviny a ruzne potreby, ktere v Baie de Henne nejsou. Cesta proto vedla pres nekolik marketu. Jiz v prvnim se mi zdalo, ze vsude kolem je nejak moc lidi s logem daneho marketu na tricku - zamestnanci vsude kam se podivate. Co bylo ale zajimave, ze prvni supermarket nebyl vyjimka. Naopak, vsude kam jsme vkrocili byl clovek, ktery vam podava kosik, pak dalsi, ktery vam radi, co kde je, potom temer u kazdeho regalu nekdo, kdo rovna zbozi a co navrch...kdyz platite, tak se vzdycky objevi nekdo, kdo zacne vase veci skladat do krabice, coz me poprve znacne vydesilo - vzdyt jsme to prece zaplatili...! Ten clovek to ale nechtel sbalit... jen nam to naskladal a odnesl az k autu, stejne jako v ostatnich marketech.

A tak jsem po nekolika navstevach techto obchodu pochopila, ze je to v hlavnim meste zcela bezne a hlavne dosti pochopitelne, zamyslime-li se nad tim, ze procento populace, ktere u nas oznacuje nezamestnanost se rovna tomu, co na Haiti zamestnanost...

Tito "poslicci a pomocnicci" tedy asi nejsou kdovijak placeni, ale maji staly prijem a to je to nejdulezitejsi a uz samotny fakt, ze mohou chodit kazdy den do zamestnani je nepredstavitelne dulezity.

No a k tomu luxusu nemusim moc dodavat...kdo by si nepripadal dulezite a prepychove, kdyz se kolem neho stale mota nekdo, kdo je pripraven bez vyzvani udelat kazdou drobnost za nej...