středa 11. února 2009

Šťastná zvířátka:)

Na Haiti žijí různá zvířata, obdivuji se zejména kolibříkům..., mnoho z nich však nedovedu ani pojmenovat, ovšem chtěla bych se pozastavit u zvířat domácích. Nejběžnější jsou černé kozy, pěstují se zejména na maso, dále prasata, typická je strakatá či zbarvená do černa, dále oslové, kteří slouží hlavně k přepravě těžkých nákladu či jako dopravní prostředek. Hojná zastoupená je drůbež, psi, méně pak kočky, koně. V oblastech kde se pěstuje rýže jsou pro těžkou práci využíváni volové, v místě kde působím, se však vůbec nechovají.
Pokud budeme chtít porovnat život zdejších němých domácích společníků s těmi našimi, zjistíme, že bychom českým zvířatům rozhodně haitské prostředí mohli doporučit! Takové haitské prase má život rozhodně lepší a příjemnější. Je zcela svobodné, může si volně běhat po vesnici, navštěvovat své přátele, nerušeně si přehrabuje odpadky, vesele se rochní v bahně, občas se ocitne na fotbalovém hřišti uprostřed zápasu, v klidu si odpočívá ve stínu, schrupne si na ulici. Tyto převážně pohybové aktivity pak nejenže zlepšují zdravotní stav i psychiku prasete, ale přispívají k větším hmotnostním ztrátám, takové prase se pak dožívá vysokého věku. Než jej majitel vykrmí, zvíře si může dostatečně vychutnat svůj bezstarostný a pohodový život. Naproti tomu český vepřík trpí v miniaturním chlívku, o proběhnutí nemůže být ani řeč, na váze přibírá závratným tempem, často se ani neživí bio potravinami, díky vydatnému hmotnostnímu nárůstu se dožívá maximálně jednoho roku.
Podobně lze srovnat kozy nebo kterékoli jiné zvíře. Místní koza se živí pouze přírodní stravou, chemicky neupravenou, podniká výlety do okolí, v oblibě má výšlapy do skal za vesnicí, nerušeně se prochází po cizích dvorcích, uprostřed cesty ji nezaskočí ani zběsile troubící auto. Tato psychicky zcela vyrovnaná koza těmto situacím čelí s ledovým klidem.
Pochopitelně zdejší čtyřnozí přátelé jsou oproti našim českým více vyhublí, někdy zjevně trpí hladem, ovšem i tento tvor dobře ví, že ono to jídlo taky není všechno...
Závěrem tedy nezbývá než konstatovat, že co se týče péče o zdravý fyzický i psychický vývoj a růst zvířete, kvalitu života, volnosti pohybu, máme jako vyspělá země v tomto směru určitě co dohánět!!!:))

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Milá Evo, konečně jsem objevila Váš blog, jsem maminka Vaší předchůdkyně Renaty Novákové. Každý den odevzdávám Vaše cesty Pánu Bohu, prosím o ochranu pro všechny misionáře a misionářky. Moc si Vaší práce vážím a přeji hodně trpělivosti,úspěchů a Božího požehnání.Určitě přečtu dodatečně všechny Vaše Zprávy, moc mě to zajímá.

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Evi,Konečně ti můžu napsat.Byl ve škole strašný šrumec okolo zkoušení.však to znáš.Pořád na tebe myslím.Jak to všechno zvládáš?Vůbec nevím jestli si tyto komentáře čteš,ale nemám na tebe žádný jiný kontakt.Tvoje příspěvky se mi vážně líbí.Čtu si je pravidelně.Moc se na tebe těším.Pokud budeš mít možnost napsat mi budu moooooc ráda.Napíšu ti můj meil pruckovavendula@seznam.cz Přeji ti,Hodně štestí,hlavně to zdraví.Tvoje bývalá žákyně Vendula P.

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, Evo! Váš blog jsem objevila nedávno a postupně si jej pročítám celý. Musím říct, že se mi moc líbí Vaše postřehy, přirovnání a způsob, jakým dokážete své zážitky zpracovat. Pokud se týče příspěvku Stastná zvířátka, zajímalo by mě, jak si lidé na Haiti poznají svoje prase či svoji kozu, fascinuje mě představa, že v zemi, kde lidé hladovějí nechají kolem sebe volně projít cizí prase... V tomto ohledu se asi máme od Haitanů hodne co učit... také přemýšlím, čím tam lidé uživí své psy a kočky (relativně neužitečná zvířata) pokud sami nemají co jíst? Navíc, protože tahle otázka mě opravdu zajímá, jsem prohlížela i různé fotografie a videa z Haiti - mnoho zvířat na nich vidět není... což mě vede k různým úvahám... Díky Vám za Vaši práci a mnoho štěstí i nadále, Eva