Vánoce

Vánoce

Letošní Vánoce se mi podařilo prožít zcela v jiném stylu, než je obvyklé. Adventní doba utekla jako voda, tropické teploty také nijak nepřidaly na atmosféře blížících se svátků, a tak jsem nějak instinktivně začala řešit dárky a přípravy spojené s dobou sváteční téměř poslední den. Jenže na Haiti se žádné dárky nedávají, a tak jsem zjistila, že vlastně není nad čím dumat, co vymýšlet...Nakonec jsem přece jenom nejbližším přátelům a známým koupila drobné - spíše praktické dárky, děti dostaly malé pozornosti již při udělování vysvědčení na škole.
Den před Štědrým dnem dorazil na faru kamion, který přivezl 110 pytlů rýže, spoustu beden s hračkami, plechovkami s jídlem, pitnou vodou, oblečením i jinými užitečnými věcmi. Tyto věci – dar charity z Port de Paix poslouží těm nejchudším a nejpotřebnějším. Otec vyrobil speciální kartičky, které předem vytipovaní lidé obdrží a s nimiž si pak mohou vyzvednout určené množství potravin. Příjezd nákladního auta a ukládání věcí způsobil na farním dvoře značný poprask, lidé radostně přihlíželi, nakukovali do beden a dohadovali se, co by se jim hodilo, co se jim nejvíce líbí.
Celý Štědrý den jsem vzpomínala na atmosféru Vánoc u nás v Čechách a přiznám se, že se mi dosti zastesklo po domově a mých blízkých. Alespoň že jsem měla spoustu práce s přípravou, nebyl tak čas připomínat si vůni vanilkových rohlíčků, pohádky v televizi, či koledy. Ráno jsem pomáhala s přípravou prostor v kostele. Stavěl se betlém, ovšem trošku jinak než je našinec navyklý. Nejprve se chlapci vydali do zahrady pro čtyři banánovníky a palmové ratolesti. Ze stromů banánů se utvořila konstrukce o čtyřech stranách, meziprostory se pak vyplnili upletenou zástěnou z palmových větví. Do zeleně se vpletly nejrůznější ozdoby, balónky, řetězy, také stěny kostela se vyzdobily v barevném a veselém duchu. Pak jsme nacvičovali vánoční písně, některé ve francouzštině jiné v kreolštině. Nácvik zabral dosti času, zpěváky tvořily děti a mládež, občas přes projevy nevole, křik a hádky nebylo možno pokračovat, ale to je tu na Haiti běžné, vždyť o tom píšu snad v každém příspěvku... Odpoledne jsem vyplnila nejrůznějšími hrami s dětmi, zkoušela jsem také starší chlapce učit hrát na piano. K večeru proběhla další zkouška se sborem. S otcem jsme začali večeřet v sedm hodin, měla jsem špagety ( pochopitelně bez masa, kečupu či sýra) otec si dal chleba s paštikou. A tak jsme prožili skutečně pouze duchovně laděný Štědrý den, no přiznám se, že jsem vzpomněla na některé druhy cukroví, ovoce, masa a jiných dobrot, které v tu dobu jistě zaplňovali stůl v Lošticích, ale s otcem jsme to myslím brali sportovně, navíc přišla pozitivní tečka v podobě slivovice. Ta pomohla zejména mně, protože po večeři jsme se šli podívat do kostela, kde probíhala před „půlnoční mší“ animace, obdoba našich besídek. Děti ale i starší zpívali či recitovali písně, tancovali. Jakmile jsem vstoupila do dveří, slyším jak z mikrofonu uvaděč vykřikuje mé jméno, ani nevím jak, najednou jsem stála před lidmi a před pro mě nelehkým úkolem zazpívat nějakou píseň. Tak jsem spustila Veselé vánoční hody, v tu chvíli mě nic lepšího nenapadlo. Zpěv za moc nestál, ale lidi mě povzbuzovali a měla jsem dlouhý potlesk, a tak jsem měla radost, že mě podpořili a byl to pro mě takový srdečný dárek na Vánoce.
Po mši jsme ještě chvíli poseděli s otcem v kuchyni, ale zmoženi únavou jsme krátce před půlnocí ulehli. Netradiční slavení Štědrého dne mi opět připomenulo, jak doma je doma a že bych naše české zvyky a tradice, zimní atmosféru a pohodu v kruhu rodinném nevyměnila za nic na světě....