Když je fronta veliká...

Otec Roman ve spolupráci s americkou charitou připravil pro nejchudší lidi z Baie de Henne a blízkého okolí pěkný vánoční dárek v podobě humanitární pomoci. Na faru dorazila velká spousta praktických věcí, tři dny po Štědrém dnu jsme zorganizovali rozdávání potravin, jednalo se o rýži, olej, fazole. Nejprve se utvořil seznam chudých, po té jsme vyrobili asi 500 kartiček, které se lidem rozdaly podle stupně chudoby, s těmi si pak v určený den přišli na faru, opravňovala k odběru jídla.
Už od samého rána na farním dvoře probíhaly nejrůznější přípravy. Utvořila se osvědčená parta pomocníků, kteří hlídali u brány, pouštěli skupinky po deseti lidech, kontrolovali kartičky, jiní rozdělovali jídlo, nosili pytle, další uklidňovali netrpělivé čekající před vraty. Před samotným začátkem jsme netrpělivě sledovali velký zástup lidí, kteří nervózně postávali před kostelem. Byla mezi nimi i řádka „černých pasažérů“, kteří se zkoušeli dostat různými způsoby přes bránu, vidina jídla „gratis“zlákala zkrátka i majetnější obyvatele vesnice.
Zpočátku se čekající chovali velmi rozumně, po čase však stoupala nervozita a vzájemná nevraživost mezi lidmi. Jednoho nebavilo čekat, druhý se obával, že na něho nezbude dosti rýže, jinému se dělalo špatně ze slunce, zkrátka všichni měli důvod, proč právě oni by měli být bráni přednostně. Mezi lidmi to vřelo, ze střechy fary jsem pozorovala pěstní zápasy, obávali jsme se, že vrata nevydrží nápor. Čekajících bylo vskutku mnoho, v neúprosném tropickém slunci za poledního času trpěli zejména starší a nemocní, ti se proto brali přednostně, přes zeď jsme podávali studenou vodu. Přišlo mi legrační, jak někteří obchodníci této situace využili - přímo mezi zástupem si rozložili deky a prodávali, na tržnici v tu chvíli totiž o zákazníky byla nouze, a tak se přesunuli tam, kde potencionálních nákupčích byla spousta.
Na farním dvoře se však naproti tomu zcela v klidu rozděloval příděl potravin, lidé děkovali otci Romanovi za zprostředkování pomoci z Ameriky, ženy si po haitském způsobu odnášely pytle s rýži na hlavách, starším lidem ochotně pomáhali mladí chlapci.
Celá akce trvala přes 6 hodin a kromě těch obávaných vrat, která se nakonec přece jen vyvrátila, jsme všichni zúčastnění náročnou akci přežili v pohodě a doufáme, že dobrá věc se podařila...