Školní jídelna

Do posledního zrníčka...

Školní jídelna školy v BdH bývá prostorem pro polední oběd, různé oficiální příležitosti, besídky, karneval, píši zde s dětmi dopisy. Už od brzkého rána se prostorem line příjemná vůně česneku a cibulky, kuchařky připravují rýži, čistí hrnce, dokupují některé suroviny.
Vybavení české školní jídelny s tou haitskou asi příliš srovnat nelze, je totiž velmi prosté, po stranách zdí jsou umístěné dlouhé lavice beze stolů, většina dětí sedí na betonových cihlách. Na přípravě jídla pro 300 strávníků se podílí tři kuchařky a jedna pomocnice. Tyto ženy připravují jídlo, umývají nádobí i vydávají jídlo dětem. vaří se ve třech obrovských kotlích na ohni, jako otop slouží větve stromů nebo dřevěné uhlí, veškerá úprava jídla se odehrává na zemi.
Právě pomáhání v jídelně patří k mým oblíbeným činnostem. Baví mě pozorovat žáčky při jídle, když mají plnou „papulu“ syté dobroty, boule za ušima, v tichostí vyškrabují poslední zrníčka rýže, při odchodu si drží plná bříška. Třídy chodí na oběd postupně, není tolik nádobí. Začíná se od předškoláčků až k těm největším. Děti paní kuchařky hlasitě pozdraví, seřadí se do dvojstupu a po té se pomodlí. Porce jsou opravdu veliké, každý den dostávají rýži s fazolemi, obvykle s omáčkou či kouskem ryby, nejčastěji sardinkami. Pro většinu dětí je tato porce jediným jídlem dne.