Pohádková realita

...předvánoční úvaha s troškou fantazie

Když jsem byla malá a četla pohádkové příběhy o princeznách, sultánech nebo královských hostinách, chtěla jsem vždycky takové místo navštívit a alespoň chvíli si takto užívat. Na katedře české literatury jsem studovala dětskou literaturu, takže vím co v minulosti tyto postavy a prostředí představovaly a z čeho vycházejí, já bych je však v dnešní době aplikovala na současné rozdělení světa, tedy na tzv. západní a tzv. třetí svět.
Princezny obvykle žily v nádherných komnatách obklopeni služebnictvem, jezdily v kočáře, co si usmyslely to dostaly, stůl se prohýbal vybranými lahůdkami. V tu chvíli obvykle přišel pěšky v roztrhaných šatech vandrák, kterému kručelo mu v břiše. V tom vandrákovi vidím průměrného dnešního Haiťana. Je to typ prostého člověka, který chodí v roztrhaných šatech, obvykle bez bot. Jeho stravu tvoří chléb, voda a rýže, někdy jsou však dny, kdy chodí spát hladový. Takový člověk šlape i velké vzdálenosti pěšky, umí tvrdě pracovat, vstává už před pátou ranní, ulehá brzy, tma mu nedovolí déle bdít. Jeho životní prostor tvoří vesnice, dále se obvykle nedostane, pokud ano výlet do města je pro něj jedinečný životní zážitek. Jeho majetkem je prostý domek o jedné místnosti, kde spí s kupou dětí pohromadě na zemi. Vybavení domu tvoří jen nádobí a věci denní potřeby, žádný nábytek. Věci pro zábavu nebo potěšení nezná, volný čas vyplňuje povídáním se známými.
Naproti tomu náš životní styl asi netřeba popisovat, všichni jej známé. To jsou právě v porovnání s výše popisovaným prostředím ty překrásné paláce s množstvím jídla a možností. Kdyby takový Haiťan vstoupil do našich domovů, z té krásy by se mu zatočila hlava. Zem není hliněná, v koupelně po otočení kohoutkem teče voda, jídla nekonečný výběr, na spaní matrace (vzpomínáte na Princeznu na hrášku?), krásné vybavení – sklo, květiny, světlo, kov, kachličky, vana, židle, obrazy, dřevo. V pohádkách se to jen hemžilo služebnictvem, ale ani to nechybí, máme přece v domácnostech nejrůznější pomocníky, takovou automatickou pračku by ženy, které perou v potoce jistě uvítaly, anebo elektrickou troubu! To by bylo ušetřeno času a námahy při hledání a nošení dříví, zakládání ohně. Šatů plná skříň, nejméně jeden kočár zaparkovaný v garáži. A těch zážitků a zajímavých věcí, které máme možnost sledovat, poznat. Může to být třeba poučný film nebo výlet na hezké místo.
Nikdy by mě nenapadlo myslet si, že náš malý domek v Lošticích je vlastně překrásný palác, ale věřte, že dnes vím, že kdybych sem zavedla jedno z těch krásných malých dětí, které mám kolem sebe, poprvé v jejich životě je usadila do pohodlné sedačky a nabídla jim běžný oběd, byla bych pro ně právě tou bohatou princeznou, kterou jsem kdysi tak chtěla být.