Já zapomněl své jméno!!!

Já zapomněl své jméno!

Na faru přicházejí lidé s žádostí o vystavení kopie křestního listu (důvodem je např. vystavení kartičky, která opravňuje člověka přistoupit k volbám). Nezřídka lidé putují z velké dálky, a tak se otec snaží jim všemožně vyhovět, ovšem často snaha a dobrá vůle nestačí. K vyhledání příslušného dokumentu ve farním archivu je totiž potřeba znát jméno a příjmení, datum narození. Přiznám se, že mě velice zaskočilo, když jsem začala zjišťovat, že na Haiti je vcelku běžné, že lidé své základní osobní údaje neznají. Při narození obdrží určité jméno, ovšem zakrátko dostanou přezdívku, kterou jej ostatní vesničané nazývají, která je pro dítě typická, ať už nějakým činem, vzhledem nebo svou povahovou vlastností. Své původní jméno pak upadá v zapomnění, s datem narození je to podobné. Matka má tolik dětí, že je nad její síly upamatovat si, kdy se které dítě narodilo, čas rychle letí a vybavit si, zda to bylo ten který rok není snadné. Navíc zde se neslaví narozeniny, dárky se v chudém kraji zkrátka nedávají. Je potřeba si také uvědomit, že takový obyčejný člověk nenavštěvoval školu, nebyl ve styku s úřady, doposud tedy neměl důvod tyto náležitosti řešit. Pokud se zeptáte staršího člověka jak je starý, odpoví, že ani neví a myslím, že je mu to vlastně jedno. Zprvu jsem nad takovou neznalostí kroutila hlavou, ale po čase jsem naznala, že ti prostí lidé v sobě skrývají vlastně velkou svobodu a oproštění. Myslím, že neznalost počtu let by pomohla hlavně naší společnosti, nikdo by tak přísně neřešil otázku utíkajících let a s tím spojenou mimořádnou snahu a přemrštěnou péči o mladistvý vzhled.

.....a na závěr perlička - s otázkou jména souvisí křest. Otec Roman mi vyprávěl, jak jednou na faru přišli rodiče žádat o pokřtění malého chlapce. Na otázku, jaké jméno jste pro své děťátko vybrali, odpověděli pyšní rodiče – „Hitler“, prý slyšeli, že šlo o významného bělocha, který vykonal něco důležitého ve světě.....