pátek 6. června 2008

Poprvé

napsáno 23.5.2008 - Dnešní den bych nazvala poprvé. Ráno jsem potřebovala do školy autem, protože jsem pro dnešní práci potřebovala hodně věcí... Poprvé za tu dobu co jsem opustila republiku jsem řídila...

Práce se sice nekonala – škola končila už v deset hodin, ale těsně před odjezdem dorazila naše kuchařka a vedla s sebou holčičku s odřenou bradou. Sestra Darlin v domnění, že to nic není ji v poklidu posadila a začala hledat klíče od lékárničky a tak. Vím, že mám lékárničku lépe vybavenou a tak jsme se domluvili, já vzala holku do auta a jeli jsem na faru. Jenže, když jsem jí ránu vyčistila, bylo mi divné, že to na odřeninu nějak moc krvácí. Tak jsme hlavu pořádně zaklonili a v tu ránu jsme se s Romanem shodli, že je to na šití...

Poprvé jsem jela k Haitským doktorům a jela jsem s ní sama. Holčina byla hrozně statečná, pořád mě přesvědčovala, že to moc nebolí. To ji ale přešlo v okamžiku, kdy ji jeden doktor tu ránu čistil – jeho práci bych určitě nenazvala jemnou.. Vůbec se s ní nemazlil. Zajížděl jí tím tampónem do rány tak hluboko, že to bolelo i mě. Pak jsme se rozhodli, že ji položíme – v tom okamžiku se udělalo zle i mě. Rána se po očištění tak otevřela, že jsem se úplně lekla, poprvé v životě jsem viděla něco tak ošklivého – nemyslím teď jako škaredé pro oko, ale ošklivé zranění. Z rány jí vylízal podkožní tuk a pořád tekla krev. Dlouho hledali anestetikum, když ho našli, doktor se na ni s tou jehlou vrhnul tak, že se na lehátku napřímila. Se vším úsilím jsem ji zase uložila. Ten doktor si ani nezavolal asistentku, takže kdybych nezasáhla a hlavu jí rychle nechytla, myslím že by měla tu jehlu až v krku, jak sebou škubla... Pak následovalo šití a opět moje poprvé... Poprvé jsem se dívala a asistovala při chirurgickém zákroku.

Doktor jí tam udělal pečlivě čtyři stehy, za což jsem byla ráda, protože to mohl odbýt dvěma, ale holčině by na bradě určitě zůstala obrovská jizva.

Poslední poprvé – poprvé jsem použila svou lékárničku na ošetření dítěte ( což je velmi pozitivní, vzhledem k tomu, že jsem tu už 11 týdnů) Když jsem ji dovezla domů a jí ještě po cestě autem spadla náplast, co jí tam dali. Takže jsem jí bradu pořádně zalepila, aby se jí tam nic nedostalo. Ať žije textilní cosmopor:).

Chudák děvčátko má v neděli první svaté příjímání a na bradě čtyři stehy...

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Jsi dobrá!!! :))) Hodně štěstí, síly a neutuchajícího optimismu!!To aby se Haiťané jejich doktorům omlouvali, že se vůbec narodili. Měj se!!! Lída B.