Půjdeme dnes do školy?

Jak už jsem psala, minulý čtvrtek byl tady na Haiti st. svátek. Je ale pravda, že děti nebyly ve škole už od středy. Ne, že by byly prázdniny, ono se to tady někdy tak přihodí. Ve středu kolem třetí hodiny ranní se spustil strašný slejvák, který trval nezvykle až do šesti ( normálně je déšť tak max. hodinku). Tento déšť zabránil dětem, které do školy chodí z kopců, přijít a tak škola nebyla. Přece se nebude učit jen část dětí, že?

Ve čtvrtek státem určené volno pro všechny. Ale to jsme ještě nevěděli, že ani v pátek se práce netkneme. Škola se měl konat beze změny. Jenže to haitské děti jaksi nepochopily – přece nepůjdou do školy hned den po oslavách... A tak ač učitelé s ředitelkou v čele a se mnou v zádech byli nastoupení, děti nedorazily. Jenže to ještě není všem volným dnům konec. Přišel víkend a nedělní mše, ta je pro děti jasným znamením – zítra zase do školy!!! Zpravidla se do školy těší a tak i přestože dnes nezvonil zvon, který je běžně svolává, děti šly do školy. Tam je sice čekal celý učitelský sbor, ale jen proto, aby jim paní ředitelka po půl hodinové přednášce řekla, že když se nechtěly učit v pátek, tak učitelé nechtějí dnes. Takže jsme vyslechly mnohé o disciplíně a kázni, o tom, že tato škola je pro ně dobrodiní jiných a že není jednoduché ji zachovávat. Poté dostaly děti za úkol jít domů a přemýšlet o tom, jestli chtějí do školy chodit a co to pro ně znamená. U nás by byly děti samozřejmě nadšené, jenže haitské děti se do školy těší, je to jediné vytržení z jejich nudného a jinak bezcílného života, proto pro ně bylo toto rozhodnutí rána a šok.

A tak jsem se už potřetí vydala nečekaně na zpáteční cestu, aniž bych ve škole mohla udělat jakoukoli práci. Tato země mě nepřestane překvapovat...