Stejně jako u nás, je i na Haiti první květen státní svátek. Svátek práce sem byl podle mého názoru přivezen Francouzi v době kolonizace. Tady v severozápadní diecézi je tento den tradičně dnem setkání Mládeže z několika farností. Farnosti se v pořádání tohoto setkání střídají, ale vzhledem k tomu, že jde o párty u moře, možnosti jsou jen dvě Baie de Henne (BdH) a Mole Saint Nicolas, protože ostatní farnosti jsou vnitrozemské. Poslední roky bylo setkání v Mole St. N., ale letos jsem měla to štěstí, že se konalo tady.
Mládež se začala sjíždět brzy ráno. První kamion s dětmi přijel kolem sedmé. V 8 hodin začala mše a během ní dorazili i zbývající účastníci. Po mši se všichni přesunuli na pláž do Petit-anse. Pořadatelé naznali, že v BdH není pláž dostatečně pěkná a tak to připravili v nedaleké vesničce spadající do naší farnosti.
Na pláži se hned po příjezdu rozezněla hudba s několika reprobeden a neustala dřív, než se všichni rozjeli do svých domovů. Pod několika málo stromy se usídlily ženy prodávající drobné pochutiny či pití. Na pláži a v moři se to jen hemžilo mladými lidmi. Musím říct, že jsem se obávala nudy, ale nestalo se tak. Celý den měl někdo potřebu se mi věnovat. Takže jsem si mohla popovídat a kupodivu i v angličtině – bylo milé zase se normálně vyjadřovat. V kreolštině dokážu říct jen to nejnutnější a svoje pocity a názory musím omezit na to co dokážu říct. V angličtině jsem mohla několik hodin s mladíkem rozebírat haitskou kulturu a spoustu dalších zajímavých věcí...
Místní mě taky nenechali zahálet, vzali mě na loďku, skákali jsme do vody – asi poprvé jsem si připadala, že mezi ně patřím. Bylo to moc fajn. Vlastně celý den byl nakonec moc fajn. Až na tu vínovou barvu, kterou jsem získala po šesti hodinách v tropickém slunci. Trošku jsem pozapomněla, že narozdíl od černochů bych se měla asi chránit... ale co, ono se to zase spraví..Pár nocí si trošku potrpím a bude to O.K.
Mládež se koupala, tančila, bavila. Během dne dostali dvakrát najíst. První chod po poledni byly špagety a před odjezdem do sebe ještě každý nasoukal talířek rýže, kterou tam ženy připravovaly v kotlích na ohni.
Musím uznat, že to byl jeden z nejhezčích dnů na Haiti. Možná i proto, že jsem byla celý den samostatná. Pohybovala jsem se mezi Haiťany a bavila se s nimi naprosto bez pomoci Romana nebo kohokoli jiného a to bylo asi to, co mě potěšilo nejvíc.
Mládež se začala sjíždět brzy ráno. První kamion s dětmi přijel kolem sedmé. V 8 hodin začala mše a během ní dorazili i zbývající účastníci. Po mši se všichni přesunuli na pláž do Petit-anse. Pořadatelé naznali, že v BdH není pláž dostatečně pěkná a tak to připravili v nedaleké vesničce spadající do naší farnosti.
Na pláži se hned po příjezdu rozezněla hudba s několika reprobeden a neustala dřív, než se všichni rozjeli do svých domovů. Pod několika málo stromy se usídlily ženy prodávající drobné pochutiny či pití. Na pláži a v moři se to jen hemžilo mladými lidmi. Musím říct, že jsem se obávala nudy, ale nestalo se tak. Celý den měl někdo potřebu se mi věnovat. Takže jsem si mohla popovídat a kupodivu i v angličtině – bylo milé zase se normálně vyjadřovat. V kreolštině dokážu říct jen to nejnutnější a svoje pocity a názory musím omezit na to co dokážu říct. V angličtině jsem mohla několik hodin s mladíkem rozebírat haitskou kulturu a spoustu dalších zajímavých věcí...
Místní mě taky nenechali zahálet, vzali mě na loďku, skákali jsme do vody – asi poprvé jsem si připadala, že mezi ně patřím. Bylo to moc fajn. Vlastně celý den byl nakonec moc fajn. Až na tu vínovou barvu, kterou jsem získala po šesti hodinách v tropickém slunci. Trošku jsem pozapomněla, že narozdíl od černochů bych se měla asi chránit... ale co, ono se to zase spraví..Pár nocí si trošku potrpím a bude to O.K.
Mládež se koupala, tančila, bavila. Během dne dostali dvakrát najíst. První chod po poledni byly špagety a před odjezdem do sebe ještě každý nasoukal talířek rýže, kterou tam ženy připravovaly v kotlích na ohni.
Musím uznat, že to byl jeden z nejhezčích dnů na Haiti. Možná i proto, že jsem byla celý den samostatná. Pohybovala jsem se mezi Haiťany a bavila se s nimi naprosto bez pomoci Romana nebo kohokoli jiného a to bylo asi to, co mě potěšilo nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat