Ještě se chci veřejně omluvit mamince, za to, že jsem si z ní dělala srandu, když psala hlavní město Porto Prens - v kreolštině to tak opravdu je...
V prvním článku jsem psala, jak zaměstnávají co nejvíc lidí, kteří kolem vás obskakují v marketech. To ale není zdaleka všechno. Jsou tu i menší obchody, specializované např na sklo, železářství, oblečení, suvenýry atd. V těchto obchodech vás neobskakují. Avšak veškerý kontakt vám vynahradí v okamžiku, kdy chcete něco zaplatit. Vezmete zboží a jdete k pultu. Tam Vám paní vystaví papír se dvěmi či třemi kopiemi. Vezmete papír a zboží a jdete k pokladně, kde dáte jednu z kopií a zaplatíte, no někdy taky zatímco platíte vám někdo zboží vezme a odnese ke třetímu pultu, kam vy potom přijdete, abyste jim dali druhou kopii a za ni dostali své zboží v igelitce či nějakém papíře. Tady se člověk při nakupování opravdu nenudí. nemyslete si, že je to nějaká sranda, pořád hlídat, kam to, co si zrovna chcete koupit odnášejí!!!
To by bylo k obchodům. A teď k ulicím. V minulém článku jsem se zmiňovala o chodnících. Jsou jen někde, a kde jsou, stejně nestačí. Nestačí třeba taky proto, že všude po chodnících sedí obrovské množství žen a mužů. Na ulici se dá koupit vše od ovoce, zeleniny, přes pití, plastové výrobky jako lavory, kýble a koše až po oblečení a židle. To jsou ale zatím jen věci pro Haiťany. Na řadě ulic centra nebo bohatších čtvrtí můžete potom najít stánky s obrazy, soškami či proutěnými výrobky. Toto vše potom samozřejmě zabírá 60% chodníků!
My jsme jednu takovou ulici včera procházely. Tři bílé ženy procházející kolem prodejců, to je něco neskutečně lákavého. My jsme ještě navíc hned u prvního prodejce udělali dosti velký nákup obrázků a tak jsme byli po zbytek procházky prodejci přímo doprovázeny. To vás takhle zlehka chytne jeden za paži a povídá: „ještě ke mně se pojďte podívat.“ Druhý: „u mě to není drahé.“ A kdyby se člověk dal, nejradši by se o nás přetahovali jako o provaz. Já jsem měla to štěstí, že jsem šla se zkušenou doktorkou Holečkovou a nekompromisní Renčou, které obě zvládají velmi dobře kreolštinu. Nedaly prodejcům naprosto šanci obtěžovat nás víc, než bychom byly chtěly. Já se kreolsky teprve učím a cizí jazyk je symbolem peněz, nemluvě o tom, že je jim těžko rozumět, takže by mě snadno „oškubali“. Opravdu jsem byla ráda, že mě nedaly:) Jedna byla lepší než druhá. Nestíhala jsem žasnou s jakou lehkostí je odmítaly či smlouvaly. Zvláště před Renčou patří smeknout klobouk. V hlavním městě byla sice teprve podruhé, ale za tu dobu co je na Haiti se opravdu naučila, co na Haiťany platí...
Žádné komentáře:
Okomentovat