Přístav princů nebo kontejner světa?

Řeč je o hlavním městě Haiti Port au Prince. Na překladu jsme se docela shodli jako na přístavu princů... avšak naše asociace k tomuto sousloví se naprosto liší od reality, se kterou jsme se setkali v ulicích této metropole.

Je nutno říct, že existují místa, odkud toto město opravdu vypadá velmi malebně až romanticky, ale využila bych přirovnání, které odmala používala moje maminka: „navrch huj dole fuj...!“ To je asi tak nejvýstižnější, protože v okamžiku, kdy vyrazíte do ulic, nestíháte si protírat oči... Sníte či bdíte? Ani jedno ani druhé... zíráte... Jinak se to ani říci nedá. To se řekne, v ulicích je binec, ale tady není binec – ulice jsou často jedno velké smetiště. Pomalu se tlačíte davy aut, prodíráte se mezi chodci, kteří se bez jakéhokoli rozmyslu motají po silnicích (není divu, když chodníky jsou jen v úplném centru a tam, kde jsou je jejich kapacita stejně nesrovnatelná s množstvím potencionálních uživatelů) a s jedním velkým údivem sledujete, jak jsou všude kolem odpadky. V centru města jsou v rohu křižovatek nahrnuté kopy, které se jednou za čas zapálí nebo vyvezou za město. Na periferii už nejsou kopy – to už jsou takové souvislé pásy, na kterých posedávají lidé prodávající různé zboží. Nemluvě o korytech na vodu, kam se odpadky jen tak sesouvají.

Tohle město je přeplněné odpadky, stejně tak jako lidmi. Haiti má zhruba 8 milionů obyvatel a z toho 3 miliony žíjí v hlavním městě. Neskutečným způsobem je postavený domek na domku. Všude v oknech jsou mříže. Sice velmi pěkně zdobené, ale od shora až dolů v každém otvoru, každého domku. To je ale pořád dobré, když je to domek. Čím víc se vzdalujete od středu, tím více se domky mění v chýše a postupně až v jednoduché přístřešky. Na periferii jsou celé slamy těchto pochybných přístřešků.

Teď bych se vrátila k té hezčí stránce Port au Prince. Haiti je země kopců. Nic moc vysokého, ale od severu na jih se táhne několik pásů pohoří. Jedno takové lemuje celé západní pobřeží. A právě tohle pohoří tvoří hranici hlavního města. Z Vily Manrése, kde jsem strávila už několik dní a nocí, je krásný výhled na střed města, zahrnující prezidentský palác či katedrálu, na přístav i na vrchol, kde je čtvrť „bohatých“. A za tímhle vším se rozprostírá to krásné pohoří, lemující pobřeží, na kterém se každičký den odehrává neskutečné divadlo. Mraky se tu zastavují či přecházejí... Sluníčko hraje na svazích přímo barevný koncert, jak hory obchází. Tak z tohoto pohledu bych hlavní město mohla nazvat přístavem princů.