Nejprve se chci omluvit, ze pisu bez interpunkce, ale prvni prispevek pisu z mistniho pocitace, abychom mohli s Renatou pracovat zaroven, a ten hacky a carky nezna.
14.3. poprve po priletu jsem s p. Romanem vyrazila do ulic hlavniho mesta. Ukolem bylo nakoupit nutne potraviny a ruzne potreby, ktere v Baie de Henne nejsou. Cesta proto vedla pres nekolik marketu. Jiz v prvnim se mi zdalo, ze vsude kolem je nejak moc lidi s logem daneho marketu na tricku - zamestnanci vsude kam se podivate. Co bylo ale zajimave, ze prvni supermarket nebyl vyjimka. Naopak, vsude kam jsme vkrocili byl clovek, ktery vam podava kosik, pak dalsi, ktery vam radi, co kde je, potom temer u kazdeho regalu nekdo, kdo rovna zbozi a co navrch...kdyz platite, tak se vzdycky objevi nekdo, kdo zacne vase veci skladat do krabice, coz me poprve znacne vydesilo - vzdyt jsme to prece zaplatili...! Ten clovek to ale nechtel sbalit... jen nam to naskladal a odnesl az k autu, stejne jako v ostatnich marketech.
A tak jsem po nekolika navstevach techto obchodu pochopila, ze je to v hlavnim meste zcela bezne a hlavne dosti pochopitelne, zamyslime-li se nad tim, ze procento populace, ktere u nas oznacuje nezamestnanost se rovna tomu, co na Haiti zamestnanost...
Tito "poslicci a pomocnicci" tedy asi nejsou kdovijak placeni, ale maji staly prijem a to je to nejdulezitejsi a uz samotny fakt, ze mohou chodit kazdy den do zamestnani je nepredstavitelne dulezity.
No a k tomu luxusu nemusim moc dodavat...kdo by si nepripadal dulezite a prepychove, kdyz se kolem neho stale mota nekdo, kdo je pripraven bez vyzvani udelat kazdou drobnost za nej...
1 komentář:
Bezva zprava, moc pekne cteni o tak vzdalene zemi. Jen tak dal Irco, i z obecnych veci se da zjistit jak se mas :))
Okomentovat